Pivo a cigáro!

Vzhledem k tomu, že návrh zákona míří do sněmovny (kde ho třicetkrát zprzní, takže tenhle článek bude úplně mimo), opět kouření v restauracích plní zpravodajské servery, jen aby provozovatel nahnal prachy za reklamu u rozvášněné diskuze pod článkem.  

Vadí mi přebytečná a nesmyslná omezení podnikání, ale zároveň jsem  nekuřák a nesnáším, když přijdu domů a všechno oblečení musím hodit do pytle na chemický odpad, spálit a zakopat. Zde bych shrnul a odpověděl na pár nejčastějších argumentů proti zákazu, se kterými jsem se setkal.

"Je to svoboda bla bla bla..." 

Není. Tohle není otázka svobody. Svoboda kuřáka kouřit je úplně stejná, jako moje svoboda vychutnat si jídlo a pití bez dýmu, který mě jednak sere a prokazatelně kazí zdraví, ale zároveň i poškozuje můj majetek (objednané jídlo, oblečení). Nelze obhajovat závislost svobodou, to bychom mohli rovnou legalizovat všechny drogy (což je úplně jiná otázka). Bohužel, státy většinou u návykových látek zvolí řešení "pokud to nejde vymýtit, alespoň z toho vytřískáme prachy". 

"Podnikatel si má rozhodnout sám..."

Podnikatel si nemůže rozhodnout o tom, jaké hygienické, bezpečnostní, požární a všechny další možné normy bude při provozu dodržovat. Je nutné pochopit, že kouření nekazí zdraví jen kuřákovi, ale i ostatním zákazníkům a personálu (dlouhé směny v zakouřeném prostředí jsou určitě fajn). Tím se z toho stává otázka veřejného zdraví, na kterém by měli mít zájem všichni, stejně jako na tom, že mi jídlo nevařil v zaplivané kuchyni kuchař s krysou pod čepicí (jako v tom animáku). 

Poznámka pro militantní libertariány: neviditelnou rukou trhu si tak maximálně můžete utřít prdel, až se poserete ze salmonely, která řádila v neregulované restauraci.

"Na malých vesnicích zaniknou hospody..."

Jak se prokázalo v historii, Čech se přizpůsobí. Hospody nezaniknou, stačí se podívat na řadu dalších západních zemí, kde zákaz už dlouho funguje. Třeba v Irsku, ačkoliv tam je to za dost specifickým účelem, tedy aby mohli nasávat v pubech už ráno a pak to nikdo v práci nepoznal. Každopádně pokud bude tak strašně velký zájem o kuřácké prostory, nikdo podnikateli nebrání otevřít si kuřárnu, nicméně věřím tomu, že do mnoha hospod začne časem chodit i víc zákazníků, než předtím. Navíc zrovna na vesnicích se zákaz asi kdovíjak vymáhat nebude, popřípadě si štamgasti zvyknou/přijdou s nějakým vynalézavým řešením  typu "soukromý klub".

"Zákazník si může jít do jaké restaurace chce..."

Stejně tak může jít kuřák kouřit ven, nebo, což se prý velmi doporučuje, nekouřit vůbec. Tak či onak, námahat kuřáka ujít pár metrů ven z hospody mi přijde jako menší zlo, než když většina populace musí řešit, jestli je tohle kuřácký nebo nekuřácký podnik. A konečně, dokážu si představit celou řadu malých obcí, kde dnes nekuřácká restaurace prostě není, takže si místní/turisté nemůžou vybrat.

Poznámka pro militantní libertariány: ano, nemusí jít nikam a můžou být hladem, žrát kořínky, whatever. Opět argumentum ad debilum, které nás nikam neposune, protože se dá říct na všechno.

"Všichni budou kouřit venku a kazit zdraví kolemjdoucím..."

Jasně, protože projít kolem kuřáka na čerstvém vzduchu je stejně zdravotně závadné, jako sedět celý večer vedle hulícího stolu.

Omezení mi přijde přiměřené, obzvlášť v moderním západním státě, jakým ČR chce být. Také souhlasím s tím, že by se zákaz vztahoval i na e-cigarety. Ačkoliv si nejsem jistý, jak moc jsou jejich výpary nezdravé, většinou to strašně smrdí, takže jsem pro. Ve zkratce, opět se řeší pitomost, která by se vůbec řešit nemusela, kdyby lidi měli trochu ohleduplnosti.

A antijoke na závěr:

Veřejná doprava v Dublinu

Na několik dní jsem měl možnost využívat dublinskou hromadnou dopravu a tento traumatický zážitek si vysloužil vlastní příspěvek na můj poloprázdný blog.

Já si ještě na letišti koupil tz. Leap Card Visitor, což je lístek na většinu dopravy v Dublinu na 72 hodin. Dále pak existuje něco na 6 dní a 10 dní. Pokud tedy chcete lístek jen na jeden den, hodinu, či jednu jízdu, máte smůlu. Lze ovšem koupit lístek u řidiče v autobuse, přičemž mu řeknete, kam jedete a on vám to napočítá. Musíte mít ale přesně žádanou částku, nevrací. Vrátit si můžete nechat později na centrále autobusové dopravy (po předložení jízdenky). 

Druhy dopravy

Celkově existují  v Dublinu tři druhy veřejných dopravních prostředků (když nepočítám hojně využívaný bike sharing):

Dublin Bus

Jezdí tu modrožluté double-deckery. Důvodů, proč jsem si na dopravu autobusem troufl až když nebylo zbytí, je hned několik. 

Systém značení funguje pomocí kombinace čísla zastávky, adresy a linky. Na fotce vpravo je tedy zvěčněna zastávka č. 342 na College Street a jede tudy linka CV, přičemž ty kombinace písmen a čísel dole jsou čísla autobusů. Jednou jsem jel linkou obsluhovanou autobusem číslo 31, 31a a 31b. Když jsem se zeptal na zastávce pána, jaký je v nich rozdíl, po chvíli přemýšlení z něj vypadlo, že některé jezdí jinudy a některé zase jen občas. Aha.

Na většině zastávek nejsou umístěné jízdní řády. To se na první pohled může zdát jako docela dementní, jenže jak jsem záhy zjistil, autobusy stejně moc jízní řády nedodržují. Možná je to tím, že jsou všechny zastávky na znamení, a to když chcete vystupovat i nastupovat (musíte na řidiče mávat).

Za největší problém bych ale považoval skutečnost, že uvnitř autobusu není nikdy napsáno pořadí zastávek, natožpak kde-právě-jsme-a-kam-jedeme-animace, jak je to na obrazovce v pražských autobusech. Paní v reproduktorech to říká, dokonce dvakrát: nejdříve normální angličtinou (čemuž není rozumět kvůli bídné kvalitě a okolnímu ruchu) a potom irštinou (čemuž není rozumět, protože to většinou zní jako by se Maďar dávil finským bonbónem a vypadá asi nějak takhle: Ceathrúchaolanathaghlais).

Mimo hlavní společnost DublinBus existují i menší provozovatelé autobusové dopravy, většinou na nějaký konkrétní účel či místo (letiště, památky, vyhlídkové jízdy).

Luas

Tramvaj. V Dublinu je tramvajová síť zhruba stejně velká jako linky A + C pražského metra, takže nic moc. Jsou tu dvě hlavní linky, červená a zelená, přičemž každá se různě větví. Pro označení jednotlivých tras zvolili následující systém: na Red line jsou trasy A, A1, C, C1, na Green Line jsou trasy B, B1, Bx a D. Proč? Proč ne. Zajímavé taky je, že pokud má linka konečnou v centru (na jiných konečných jsem nebyl, takže nevím), není tu točna. Tramvaj na poslení zastávku vjede do protisměru a pak z ní vyjede normálně rovně. Tento systém je prý někde i v pražském metru. Je pak tedy dost těžké nebýt zmatený turista, když vagóny mají východy na obou stranách, na jedné zastávce se nastupuje z jedné strany, na další se vystupuje z druhé strany, a celé je to navíc ještě úplně obráceně, protože se tam jezdí vlevo.

DART

Vláček. Funguje dost podobně jako naše metro, jenom je nad zemí. Většina trasy vede po pobřeží, takže k dopravě po městě ho moc neužijete. Podle wikipedie přepraví 15 milionů cestujících za rok, což je zhruba stejně jako pražské metro za 10 dní.

Zvláštnosti

Viděl jsem, že domorodci mají také Leap Card, ale trochu trvanlivější, ne laminovaný papírek jako je ta pro turisty. Divná věc ohledně užívání této karty je tzv. Touch On, Touch Off pravidlo, které do vás hustí se stejnou intenzitou, jako v Praze Beware of pickpockets. Kartu totiž nepoužíváte jen při nastoupení do prostředku, ale i při vystupování (krom autobusu).

Pokud tedy chcete jet Luasem, ještě na platformě přiložíte kartu k validátoru, ten zacinká a pak teprve můžete nastoupit, jinak jedete načerno. Při vystupování opět musíte na platformě najít tento validátor a znovu si nechat cinknout. Stejně tak když lezete do/z DARTu, přikládáte kartu k turniketům. Nevím, proč to tak je. Možná irskou potřebou vše měřit a zaznamenávat - pokud třeba poskytujete wifi zdarma ve svém pubu, návštěvníci smí připojení využívat až poté, co zadají svojí emailovou adresu (je na to zákon, mají se tím získávat informace o poskytovaných službách či co). Výsledkem je, že lidi, co běží do tramvaje, naráží do lidí, kteří spěchají z tramvaje a mačkají se u zelených krabiček (nebo trčí ve frontě z nástupiště DARTu). 

Každý druh dopravy má také jiného provozovatele, z čehož pramení dost nepříjemností, jako že na sebe spoje nenavazují či je omezená nabídka jediného lístku na všechny tři druhy dopravy. Na druhou stranu možná právě díky konkurenci v přepravě je ve všech vlacích, tramvajích a busech fungující wifi. (Opět tedy s přihlášením pomocí emailu, ale jelikož vám nechodí žádný ověřovací mail, můžete vyplnit celkem cokoliv.)

Obecně je taky problém s čitelností karet. Někdy vás přístroj zešikanuje a hází vytrvale červené světýlko, než se na několikátý pokus podaří. Blbé to je zvlášť v situaci, kdy nestíháte vlak, protože jste zvyklí z kontinentu a omylem vlezli na platformu do obráceného směru. Intervaly všech dopravních prostředků byly občas 10-15 minut, nejčastěji však 20-40 minut, záleží na trase.

Takže až vám příště ujede metro a další pojede tyvole až za tři minuty, tak by mohlo být i hůř.

Veselá kráva: nevinný sýr, nebo nástroj tajného spiknutí?

Ráno ho snídáte, večer ho večeříte. Tavený sýr Veselá kráva se tiše vkrádá do miliónů evropských domácností. Jenže co se skrývá pod vychytralým úšklebkem kravky na obalu? Mažete si na chleba vápník, nebo zkázu lidstva? Čtěte dále...

Indicie k tvrzení, že tento druh sýra využívají tajné organizace k získání světové nadvlády jsou rozesety po celém jeho balení. Začněme od toho nejméně znepokojivého:

Tvar

Odborník na balení tavených sýrů po náročné expertíze pro účel tohoto blogu potvrdil, že krabička ve tvaru kruhu je značně nehospodárná. Jelikož se převáží v bednách hranatých, zůstane určitá část přepravních prostor nevyužita (na obrázku žlutě, tvoří více než 21% celkového obsahu). Doopravdy se to výrobci vyplatí? Nebo to má celé jiný účel?

A to není vše! Tvar jednotlivých sýrů má tvar pyramidy (téměř). Je třeba říkat víc?

Hvězdy

V horní části etikety jsou zdobné 4 hvězdy. Ač jsou nenápadné, jejich význam je jednoznačný a nedozírný.

Zcela určitě jsou tím myšleni čtyři apokalyptičtí jezdci. V knize Zjevení svatého Jana jsou zaznamenané i barvy jejich čtyř koní (můžeme se domnívat, že se nejedná o koně, ale o krávy). 

1. Sinavý - podle výkladového slovníku to znamená "mrtvolně bledý". To je barva sýra.
2. Bílý - barva řeky, která na etiketě pramení v horách. Viděli jste někdy bílou řeku?
   
3. Černý - barva očí krávy.
4. Ohnivý - tedy rudý, to je barva samotné krávy.
   

Číslo

Pokud jste si do teď naivně říkali, že je to pouhá shoda náhod, radši se posaďte. Nezvratitelným důkazem, že Veselou krávu ovládají skryté organizace, je čtyřciferné číslo, které se odjakživa nachází na všech etiketách trojhranných sýrů:

7713. Můžeme se pouze dohadovat, co má toto číslo vše znamenat, ale matematika nikdy nelže:

7 + 7 + 1 + 3 = 6 + 6 + 6 -----> 666

Závěr

I přes toto skandální odhalení zůstává celá pravda neodkryta. Proč je kráva rudá? Spolupracuje s KGB? Jestli je to kráva, proč má rohy? Podle informací oslovených odborníků na chov dobytka se krávám rohy obvykle odstraňují. Jedná se tedy o býka? Jaká je jeho minulost? A proč se nechává označovat jako Veselá kráva? Je to jeho přezdívka v podsvětí?

Samostatnou otázkou zůstává, k jakému účelu v boji proti světovému řádu sýr slouží. Jaké organizace je vlastně nástrojem? Zednářů? Číslo 77 se nápadně podobá číslu 33, nejvyššímu stupni zednářské lože. Založení zednářského řádu se datuje do roku 1717... 

Můžeme jen hádat... a bát se nejhoršího.

Jak jsem obtěžoval KSČM nesmyslným zákonem

Po rekonstrukci fasády domu jsem dostal za úkol objednat nové cedule s číslem popisným a číslem orientačním. Jelikož jsem si nebyl zrovna jistý, jakým způsobem se cedule dají získat (úřad/reklamka), jak mají vypadat (barva/rozměry) a kam se mají umístit, vydal jsem se hledat radu na internet. Při zkoumání, co konkrétně určuje vyhláška obce a co zase vyhláška Ministerstva vnitra ČR jsem se dočetl, že číslo popisné (to červené) má být umístěno nad číslem orientačním (to černé).

Tento nevýznamný detail jsem si zapamatoval (přece jenom je všude na očích), a když jsem jednou kráčel kolem sídla místních komunistů, špatného umístění tabulek jsem si všiml i na jejich budově.

Ze zvědavosti jsem porušení §6 odstavce 2 zákona č. 326/2000 Sb. oznámil mailem na městském úřadu. Po týdnu mi odpověděla paní Šiklová z odboru výstavby:

Vážený pane,
vlastník byl dne 27.8.2013 telefonicky upozorněn na nesprávné umístění čísla popisného. Byla pořislíbena neprodlená náprava. Dne 6.9.2013 provedeme kontrolu.

Což bylo překvapení hned několikanásobné (odpověď, upozornění, slíbená kontrola, pouze jeden překlep). Komunisté opravu skutečně provedli (ačkoliv dávno po zmíněném 6. září).

Co z  toho plyne? Můžeme se radovat, že je svět zas o něco hezčí, protože zvítězil zákon a pořádek. Já osobně se můžu strachovat, jestli mi někdo dá nakládačku na ulici nebo jestli moje děti budou moct jít na vejšku.

Otázkou je, proč lze vymoct dodržovaní jednoho zákona během několika týdnů, zatímco KSČM, jejíž volební program inklinuje k porušování Listiny základních práv a svobod, je stále v parlamentu.